Pohádka o mně a o tobě

4. prosince 2011 v 18:16 | Modrá |  Literární koutek
A takhle to dopadá, když vám škola sebere veškerou inspiraci. Vzhledem k tomu, že jsme v posledních pár týdnech brali umělecký styl, výjimečně jsem i při češtině dávala pozor (přeci jenom, fušuju trošku do řemesla...). A vzhledem k tomu, že školní práce jsou to jediné, co jsem s momentálním přídělem inspirace schopná sesmolit, budete s nimi muset spokojit. Ale nebojte, tohle už je poslední. Jen tohle, ve čtvrtek sloh na známky a šlus.

A můj výtvor? Sepsáno na téma : Každý máme svůj velký příběh, aneb Život píše romány. Jo, je to na známky, takže doufám, že to nedopadne moc tragicky. Postupně si začínám uvědomovat, že poslat tohle učitelce byla tak trošku all-in sázka. Ale což, teď už to nezměním :)

Budu ráda za jakýkoliv váš názor a nebojte - hodlám se zase vrhnout na nějaký ten FF. :) To vás asi bude bavit přeci jenom víc.




Beru do ruky knihu a dívám se na ni. Rudá vazba. Dětské čtení. Otevřu ji a písmena se mi roztančí před očima. Četl jsem mnohokrát a budu číst znova. Ale příběhy už nevnímám, smysl objeví se a záhy mizí. Jejich děj už je mi cizí. A slova klouzají mi mezi prsty.

Jsem jako Jeníček, co sešel z té správné cesty a v lese narazil na krásnou čarodějku. Vzpomínám si, tlukot zpoza mojí vesty. Tvé světélko lákalo mě k sobě. Já… nenašel bych klidu v hrobě, kolem tvého okna prochodil jsem celou noc. Jenom ždibíček! Stačil by pohled. Žádám moc?

Stažený pod led, zoufal jsem si. Co jiného dělat, když zakoukal jsem se do královny, jež do oka mi pohodila střepů miliony. Prokletá a zároveň schopná proklínat do němoty. Uvnitř svého sněhového hradu. Bílé šaty, bílé boty. Srdce černavé a mysl zkažená. Ledová dýka do duše vražená.

Copak to nevidíš? Kolik Růženek jsem kvůli tobě nechal navždy spát? Ty ani neslyšíš? Drak princeznu právě začal žrát, její křik rozléhá se po údolí. To ani nepozvedneš oči? Tvá slova mě ničí, opovržení bolí! Zlá macecha, co otrávila jablko a v křečích mě nechala ležet. Musím se plazit, nemůžu běžet. Vidíš, co jsi udělala? Táhnu se za tebou jako odkopnutý čokl, pro tebe bych zemřel, na dešti bych mokl. Moje hrdost dávno leží v prachu. Nejsi hodna lásky. Jsi velké klubko strachu.

Jsi monstrum, stvůra, zvíře, co dostalo svou krásu jenom darem. Přesto ale dovol mi být tvého příběhu hlavním charakterem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 4. prosince 2011 v 18:27 | Reagovat

Ale hned ta chyba v názvu...
(Některé kousky mi připomínají Naruta a Gaaru. Ale to je mou posedlostí, muhehe.)

2 Modrá Modrá | Web | 4. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

Ups, no jo, hned to spravím :)

3 ADibintids ADibintids | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 22:40 | Reagovat

By dealing together, the two of you can address problems of self-esteem and mutual trust.  Core maca through the supplier energetix can be an herb that tests quite nicely for several males.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama