Epický proslov

15. září 2011 v 7:00 | Modrá |  Literární koutek
Tak moji drazí, rámci své pracovitosti (a taky kvůli tomu, aby tu zase nebylo mrtvo) jsem se rozhodla sem hodit svůj domácí úkol do češtiny. Prosím nebojte se, nejsou to žádní zavilí šakali, co vyli na měsíc. Dostali jsme za úkol napsat proslov na jakékoliv téma - takže přivítání na společenské akci, poslední slova před popravou, pohřeb... všechno je dovoleno (jsme tak trošku morbidní třída, heh). A nebyla bych to správný "geek", kdybych si nějaké to originální téma nevymyslela (já blbec - teď mi tak nějak dochází, že to budu muset číst před třídou :D).

Víte jak skvělé je být hlavním hrdinou? Nejen že máte super schopnosti, dokážete "masit" hordy nepřátel na počkání, miluje vás neskutečně atraktivní bytost a ještě navíc máte velmi stylovou nemesis, taky dokážete smolit epické proslovy a osudové hlášky z fleku. Nepřestává mě to udivovat, v každém filmu. Je mi naproslo jasné, že Caesar hodiny vymýšlel veni, vidi vici a pak se klepal na okamžik, kdy to konečně bude moct použít.
Pokusila jsem si na takového hrdinu zahrát a jeden takový epický proslov před finální bitvou mezi dobrem a zlem jsem si sepsala. Velmi pravděpodobně se to odehrává v jakémsi fantasy světě, nic co by už někde existovalo. A je taky dost dobře možné, že je to jenom jeden velký patos... A néé vůbec se moc nekoukám na Pána Prstenů!



Bratři a sestry, vznešení bojovníci od Jižního moře, střelci z Vysokého hvozdu, jezdci ze Severních planin,

po celá staletí vedly naše národy nesmyslné války. Po celou tu dobu jsme si jeden druhému drželi na hrdle dýku a pohleďte dnes. Dnes zde stojíme bok po boku a svá ostří obracíme ke společnému nepříteli. Dali jsme vzniknout spojenectví, které v historii našeho světa nemá obdob. Spojenectví, které nás učiní silnějšími, spojenectví, které nás bude svorně doprovázet až do úplného konce.

Dnes... budeme psát historii. Budeme ji psát vlastní krví a vlastním potem. O dnešním dni se budou povídat příběhy, stejně mocné a úchvatné jako ty, které jsme každý z nás jako dítě poslouchali za praskání ohně.

Ale nesmíme zapomenout na jednu věc. Že historii píší pouze vítězové. A že příběhy se vypráví pouze o hrdinech.
Já ale věřím… ne… já VÍM, že vítěz a hrdina se skrývá v každém z vás! Vím, že dnes naši bohové stojí při nás a zde, před branou pekelnou, povedou naše zbraně. Dnes osud rozhodí naše kostky a věřte, že ať už naše cesta bude jakkoliv dlouhá, už teď jsme se dostali dál, než kdokoliv před námi.

To protože dnes bojujeme za vše, co je nám drahé. Dnes bojujeme za svět, pro který naši otcové pokládali své životy. Bojujeme za svět, který jednoho dne odevzdáme našim dětem. Dnes bojujeme za budoucnost - a zvítězíme!

Bratři a sestry, pozvedněme své zbraně. My se nepřítele nezalekneme. Naše národy se staly jedním. A jako jeden se staneme nesmrtelnými.

Za budoucnost!

__________________________
Tak co, přesvědčilo by vás to? Myslím, že Aragorn by to nedokázal říct líp :D
Díky za pozornost,
Vaše
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nuka Nuka | 15. září 2011 v 14:28 | Reagovat

Jako každý řadný Temný pán (ať žije krize sexuální identity) se ze své věže/hradu/doupěte/nory/skrýše/stínu zlomyslně šklebím a myslím na všechnu tu prolitou krev (a jiné tělní tekutiny)jež za nedlouho znesvětí už tak prokletou půdu pod mýma nohama. Vidím tě, jak ve své naleštěné zbroji uháníš bojištěm, nesena vznešeným svěhově bílým ořem, stínáš hlavy nepřátel kouzelným mečem, který jsi samozřejmě nečmajzla někde v chrámu, ale poctivě zdědila po svých královských předcích. Beru si ze své zbírky ultrasuper fetiš ohnivý bič, který v době volna používám ke zvráceným hrátkám a dávám povel dvaadvacítce svých nejmocnějších poskoků (náramkovým přízrakům). Bitva začala. HORDÁAAAA!

2 Violette Violette | Web | 15. září 2011 v 15:17 | Reagovat

Jenže když to není naživo, tak to není ono. Moc se ti to povedlo. I s přednesem ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama