Sen

30. srpna 2011 v 0:36 | Modrá |  Literární koutek
Opět zpět z mého prázdninového cestování a připravena se vám opět věnovat. Dnes to bude krátká jednorázovka, která je příliš krátká na to, aby byla drabblem. Do jisté míry inspirováno jedním snem, který se mi nedávno opravdu zdál, ale v něm vystupovaly závody ve formulích, v gymnastice a v jednu chvíli se tam objevil i bazén. Proč, to opravdu netuším. :)

Hl.p.: Kiba, Shino




Víš, onehdy… měl jsem sen. Zrovna jsem si na něj vzpomněl. Nenech se zmýlit, není to jeden z těch snů, které hned zapomeneš a jako blesk z čistého nebe se ti najednou vybaví. Ne. Tenhle já si pamatuji docela dobře. A ne, nedával žádný smysl. Psi v něm jezdili na kolečkových bruslích a Pátá se rozhodla natřít každý dům v Listové na zeleno a - to tě ale nezajímá, že?

V jednu chvíli - to jako v tom snu - se mi zatočila hlava a zatmělo před očima. Dočista nic jsem neviděl. Potřeboval jsem si lehnout. A tak jsem se posadil na pohovku, která se vedle mne najednou vynořila, a pomalu si začal po zádech lehat. Ale nedolehl jsem na ni. Je to napínavé, že? Pod hlavou jsem ucítil něčí nohy. A musel jsem se v tom snu usmát. Hehe, že neuhádneš, čí nohy to byly? Zkrátka jsem tam jen tak ležel, před očima temno a hlavu položenou na něčím klíně, ale věděl jsem, prostě jsem věděl, že jsi to ty. A ty ses taky usmál, slyšel jsem to, a začal jsi mě rukou hladit po hlavě. V ten moment jsem se cítil šťastný. Dokonale šťastný jako nikdy v životě. A přišlo mi to tak přizozené. Konečně jsem cítil, jaký to je pocit, když je někdo jenom můj. Nemuset se s nikým dělit. Chtěl jsem, aby to tak zůstalo na věky, abychom tam na té pohovce zůstali navěky, aby na nás napadal prach a obrostl nás břečťan a, k čertu, ať si nás klidně Pátá přetře na zeleno jako všechno ostatní! Jen ať nikdy nemusíme vstát.

A v tu chvíli mě vzbudila sestra. Chvíli jsem byl dočista zmatený. Netušil jsem, kde jsem, ani co tam dělám. Ale nakonec mi došlo, že se mi to všechno vlastně jenom zdálo. Ani jeden dům v Listové nebyl zelený a ani Akamaru už neměl na packách přidělaná kolečka. Byl jsem zklamaný, ale zároveň smířený. Vždyť je to přeci hloupost, aby se něco takového skutečně stalo. A vidíš. Vlastně jsem nebyl tak daleko od pravdy. Akorát, že místo gauče teď máme ustláno na měkké trávě. A ten kdo má tmavo před očima nejsem já, ale ty. A hlavu máš položenou v mém klíně. A já ti hladím vlasy. Co na tom, že jsou celé slepené krví, která zároveň ulpívá na mých prstech a pomalu mi na oblečení tvoří červené mapy. Pořád tě hladím a dávám do těch pohybů stejné city, jaké jsi mi do vlasů vmasírovával ty. Ale nesměješ se. A ani já se necítím šťastně. Ale zdá se mi, jako by se čas zastavil a tenhle moment trvá mučivě věčně. To protože pomoc nepřichází. Kéž bychom tolik času dostali v mém snu. Je mi líto, že jsem tu marnil čas takovým zbytečným vyprávěním. Ale- Shino, ty se směješ? Shino? Shino! No tak, odpověz mi, Shino!!




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nuka Nuka | 30. srpna 2011 v 2:12 | Reagovat

Sakra, křením se jako idiot, jehlovité zuby vyceněné, oči mi žlutě blikají. Pěkné čtení pro probdělou noc!

2 paní archivová paní archivová | Web | 30. srpna 2011 v 8:23 | Reagovat

Ano! Rozšiřuji řady ShinoKibaismu! Nejprve musím vyjádřit své nadšení z toho, že konečně někde čtu tenhle úžasný pairing (a není to u mě:D) kromě anglických webů. Tleskám :)
Potom... humorná stránka povídky mi nenechala slézt tupý saiovský úsměv z tváře, prostě jsem se křenila a co chvíli uchechtla, "ať si nás klidně Pátá přetře na zeleno" mě dodělalo :D A bylo to i trochu něžné, takže to nakonec nepůsobilo parodicky, čehož jsem se ze začátku malounko bála. No a pak... pak mi ten úsměv pěkně pohasl. Stává se ze mě bábovka, protože víc a víc smutním u nešťastných konců, ale to mi nezabraňuje říct, že to bylo nádherné - rozhodně lepší, než kdyby to byl "šťastný" konec. Takhle to má větší hloubku, myslím. A pokud to nebude znít neomaleně (což doufám, že ne!), připadá mi, že styl psaní se hodně zlepšil :)

3 Modrá Modrá | Web | 30. srpna 2011 v 11:48 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Koukám, že nejsem jediná, kdo chodí spát takhle "brzo" :D Vstávání v 6 hodin do školy pro mě bude smrtící...

[2]: Děkuji za potlesk i za pochvaly. Jsem ráda za tvé nadšení. Popravdě, tak nějak mě nenapadalo, jaký jiný pairing si do téhle povídky dosadit. :)
A ne, nezní to neomaleně. Jsem ráda, pokud je to skutečně pravda a můj styl se pomalu zlepšuje. Já vím, že nejsem bůhvíjaký Shakespeare a i malý pokrok beru jako veliký :) Chce to zkrátka cvičit a cvičit. Ještě jednou děkuji :)

4 červená červená | 3. září 2011 v 12:33 | Reagovat

Co mi to děláš? Já se poslední dobou nějak vrhla na romantiku a tak všeobecně jsem nějaká rozněžnělá a ty něco, co začněš tak vtipně, přejde to do takové slaďoučké romantiky přerveš takovým krutým způsobem. To prostě nemůžeš. Já chci šťastný konec!
Jinak, uvědomuješ si, žes začala psát slash? :D

5 Modrá Modrá | Web | 3. září 2011 v 15:08 | Reagovat

[4]: Dobrá, jak chceš, příště to bude tak sladké, že se ti na noťas slítnou vosy z širého okolí, spokojená? :D Ale jinak jsem  ráda, že tě to alespoň ze začátku pobavilo.
A jestli si uvědomuju, že začínám psát slash? Víš... jo všimla jsem si :D Asi to bude tím, že na něj narážím stále častěji a častěji. To by bylo aby to jednoho nepoznamenalo. Ale zatím se jenom pomaloučku rozjíždím. Hezky zvolna a pomalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama